Letos v okolí Prahy, Podřípsku a Kokořínsku

25.8. sobota

Není to zrovna typický způsob, jak začít putovní tábor, ale my jsme zvolili Lidice. Myslím, že nemusím moc vysvětlovat, snad jen mladší 15ti let měli mezery, že Lidice jsou vesnice, která byla vypálena ve druhé světové válce v období Heindrichiády pro údajnou spolupráci s atentátníky. Je to zvláštní pocit procházet po území bývalé vesnice, navíc po té, co v muzeu vidíte expozici a krátký film. Nejvíce je však působivé sousoší lidických dětí, které se nikdy nevrátily.
Kdoby neznal písničku "Na Okoř je cesta". A právě z Lidic je to kousek. Není to daleko, ale nesmíte jít zrovna v největším letním pařáku témeř odkrytou krajinou. Těch stromů, kterýma je cesta roubená, moc není. Ovšem zřícenina stojí za to. My jsme ji měli navíc s vystoupením historického šermu. Ideálem je MHD Praha, který sem zajíždí a tak není žádný problém dostat se do Prahy.

P.S. dobrá rada : nejezděte tam, pokud je v podhradí nějaký rockový festival. Jednak při zkouškách neslyšíte výklad průvodce a jednak je tam 10ti násobek lidí, co v běžný víkend.

26.8. neděle

Díky ubytování v Roztokách u Prahy se další cíle hned nabízejí. Prvním, který jsme navštívili byl Levý Hradec. Jedno z nejznámějších slovanských hradišť, jehož největší význam byl v období Velké Moravy a vzniku Českého státu společně s rozšiřováním křesťanství. Průvodce vám celou historii objasní v prvním kostelíku na území Čech pod jehož podlahou leží odkryté zbytky původního kostelíka. Ze samotného hradiště moc nezbylo, ale člověk si udělá představu ze zbytků valů a pokochá se krásným rozhledem ze strmých břehů do údolí Vltavy.
Každý trochu muzejní typ již slyšel o muzeu v Roztokách v místním zámku. Je zde stálá expozice historie osídlení okolo Vltavy, což se po prohlídce Levého Hradce hodí, a pak několik expozic, které se střídají. Nám padly dvě a to "Kašpárek hledá dědečka" (výstava loutek a vývoje postavičky Kašpárka) a Roztocké vily (krásné domy v období, kdy Roztoky sloužily i jako lázeňské město klidu a odpočinku). Po prohlídce vil jsme byli částečně inspirováni a vydali jsme se Tichým údolím na prohlídku převážné většiny vil. Má to jen jednu škodu. Buď se vily vůbec neudržují a vypadají hrozně anebo je z nich "Sausfork". Jen málo jich bylo v dobrém stavu a líbivých.
V údolí stojí za zmínku i vyhlídky, na které se po skále musíte vyškrábat. Lze zde romanticky prohlížet údolí a přírodu anebo hledět na silný provoz na Ruzyňském letišti.

27.8. pondělí

Když jsme tak blízko Prahy, byl by skoro prohřešek nestavit se do ní. Ale pro ty, kteří tu byli tolikrát, už to není poutavé. Navíc je pondělí a to je skoro vše zavřeno. Vyjímka je třeba Židovské museum, ale za ty prachy bych tam nešel. No a tak jsme prošli Staromák, koukli na orloj a odjeli do Divoké Šárky, kde jsme okusili místní (ledové) koupaliště.

28.8. úterý

Dnes je naplánován zámek a zámecký park ve Veltrusech. Jenomže díky zpožděním vlaků ČD (času dost) jsme stihli jen ten zámek. Hlavní budova i boční křídla zámku jsou pěkně opravené, francouzský a anglický park upravený. Moc pěkně se tam dá posedět, případně udělat piknik. Místní páv vám zobe z ruky a angorská kočka se přidá. Zámek je vevnitř pěkně upravený a mimo klasické informace se dozvíte i pár zajímavostí např. filmografii zámku. Pokud budete zvažovat mezi kratším a prodlouženým okruhem, zvolte ten delší. Tam vám ukaží i místnosti, které nejsou na zámcích zcela běžné.
K večeru jsme stihli ještě zevrubnou prohlídku Roudnice nad Labem. Zajímavé město. Na nás suchozemce nezvyklé velké řeky mohutně zapůsobilo Labe. Stáli jsme na mostě a fascinovaně hleděli dolů na řeku. Místní hláska je otevřená jen v sobotu a neděli odpoledne, takže máme smůlu. Zámek by taky byl určitě zajímavý, kdyby v něm nesídlila armádní hudební akademie.

29.8. středa

Ve středu do Středohoří. Dalo by se tak říci. Nejprve jsme vyrazili do Libochovic (takováto města - spíše mestečka mám děsně rád. Pár krámků na malém náměstí se starými domy, několik úzkých ulic a bez paneláků a supermarketů). Procházíme zámecký park, okojeme zámek a potom vyrážíme na 4km vzdálený Házmburk. Procházkou se zahřejete a především stoupáním k samotnému hradu, což je u hradů zcela běžné, že? Pokud máte štěstí na viditelnost, tak z hradní věže je leccos vidět - dominující Říp, Středohoří adt a ve středohoří dominující Milešovku. Z ničeho nic se rozhodujeme, že ji dobydeme. Utíkáme na vlak a ve vlaku teprve zjisťujeme, že nejlépe je zdolat ji z Bořislavi. V rekordním čase jsme nahoře a díky studeného větru nás i horkost přejde. Na samotném kopci jsou jen vojáci (pochopitelně mimo rozhledu) a zavřená hospoda, která funguje opět jen o víkendech. Přitom podle počtu turistů, které jsme potkali (a to končí sezóna ) by mohla prosperovat o všedním dnu během prázdnin. Sebíháme do Velemína a tady na autobus.

30.8. čtvrtek

Ať se v Roudnickém okolí pohnete kamkoliv, pokaždé je vidět Říp. ( Ten praotec to měl dobře vymyšlené - on to byl asi praturista. ) Jdem na něj. S batohy to není žádná ulejvárna a na kopci z nás teče. Ale jsme tady, spěcháme na všechny tři vyhlídky, abychom viděli tu zemi mlékem a strdím oplývající. A oplývala! I pivem. Sestupujeme do vesnice Ctiněves a čekáme na vlak, který funguje na samoobslužné jízdenky. Den nekončí a my se ocitáme v Mělníku. Hezké město (aspoň jeho historická část - ). U